Informace

Vytisknout článek

Tři metody migrace aplikací do cloudu


Jestliže si nejste zcela jisti, jak nejlépe migrovat aplikace do cloudu, nejste sami. Cloud nabývá každým dnem na důležitosti, a proto bychom vám rádi představili tři hlavní metody migrace aplikací do cloudu a uvedli jejich hlavní výhody a nevýhody.

Tradiční dodavatelé softwaru vidí, jak jejich podíl na trhu přebírají poskytovatelé SaaS služeb, a proto urychleně převádějí svou nabídku do cloudu, aby byli dostatečně konkurenceschopní. A také podniky přecházejí k cloudovým řešením, protože chtějí snižovat náklady na provoz svých datových center a IT infrastruktury.

1. metoda: Přímá migrace

Popularita této metody tkví především v tom, že je relativně snadná. Aplikace je převedena z datového centra do cloudu "tak, jak je", se stejnou topologií, operačním systémem či další infrastrukturou. V podstatě se stávající prostředí datového centra převede do virtualizovaného cloudového prostředí.

Tato metoda vyžaduje, aby vámi vybraný cloud disponoval řadou konfigurací OS a virtuálních strojů (VM), které se shodují s topologií využívanou ve vašem datovém centru. Jedním ze způsobů, jak mohou být aplikace převedeny touto cestou, je jejich zapouzdření do kontejneru, který je izoluje od rozdílů mezi starým prostředím datového centra a cloudovým prostředím. Hlavní nevýhodou této metody je, že nemůžete plně využít všech výhod flexibility a elasticity zdrojů, jaké nabízí cloud, takže se může stát, že nedosáhnete všech předpokládaných úspor nákladů, které vám měl převod do cloudu poskytnout.

2. metoda: Přepsání aplikací pro cloud

Pravděpodobně nejsložitější a nejnákladnější metoda migrace do cloudu je ta, která je zároveň často popisovaná jako nejlepší. Může být ovšem nejlepší pouze v případě, kdy výsledná aplikace naplno využívá možností a charakteristik elasticity a škálovatelnosti cloudu.

Aplikace mohou být napsány tak, aby využívaly výhod cloudu – jako je například elasticita – s využitím různých cloudových služeb. Poskytovatelé cloudu nabízejí k základní infrastruktuře jako službě (IaaS) také vrstvy platformy jako služby (PaaS), které pomáhají vývojářům softwaru vytvářet aplikace využívající lépe dostupných cloudových služeb a dynamických charakteristik cloudu.

Problémem je, že najít architekty a vývojáře nebo stávajícím rozvinout potřebné znalosti pro napsání takovéto aplikace od základů je velmi těžké, a pro přepsání komplexní stávající aplikace, jejíž vytvoření a testování znamenalo obrovské množství času, je téměř nemožné. Přepsání stávající aplikace do tzv. "nativní" cloudové podoby tak může být příliš nákladné, nepraktické a časově velmi náročné. A například pro dodavatele softwaru to z pohledu trhu SaaS znamená, že po řadu měsíců, kdy nebudou na trhu se svou nabídkou, mohou jejich konkurenti snižovat jejich podíl na trhu.

S tím, jak cloudové technologie dospívají, se vylepšují rovněž nástroje a techniky PaaS. Poskytovatelé cloudu ovšem často přicházejí s nástroji určenými pro jejich prostředí, které na jedné straně poskytují vývojářům výhody, na straně druhé ovšem omezují přenositelnost. A ta může být velmi důležitá v budoucnu, pokud se rozhodnete pro jiný cloud z důvodu nákladů, bezpečnosti, lepší ochrany soukromí či legislativy.

3. metoda: Analýza, optimalizace, migrace, správa (AOMM)

Třetí metoda, která však není vždy proveditelná, kombinuje nejlepší charakteristiky předchozích dvou metod a umožní jak rychlý a efektivní přechod do cloudu, tak i vysoké využití přínosů, které cloud nabízí. Abyste toho dosáhli, je nutné analyzovat aplikace a komponenty provozovaných úloh, jako jsou databáze, fronty zpráv, caching, autentizace a vlastní zpracování.
  • Analýza: na základě analýzy jednotlivých aplikací a zjištění, jak jsou navrženy a jak pracují její komponenty, je možné optimalizovat topologii nasazení v cloudu podle specifických požadavků aplikace. Na základě výsledků analýzy je pak sestaven plán převedení a nasazení aplikace v cloudu tak, aby aplikace mohla využívat co nejlépe výhod cloudové elasticity, škálovatelnosti a flexibility.
  • Optimalizace: Když je aplikace "rozložena" na funkční komponenty, může být každá takováto komponenta řešící určitý typ úlohy (mikro-workload) konfigurována pro využití v cloudu co nejefektivnějším způsobem. Jádro aplikace může být nasazeno na VM, který je pro tuto úlohu optimálně konfigurován a vybalancován tak, aby umožnil alokaci více zdrojů, jsou-li potřeba, a následně je škáloval směrem dolů a šetřil tak náklady, nejsou-li již tyto zdroje nutné. Databáze může využívat správně konfigurovaný VM, nebo využít služby DBaaS, které jsou součástí cloudové nabídky. Schopnost analyzovat aplikace, rozložit je na funkční komponenty a ty optimalizovat pro provoz v cloudu přináší možnost využít cloudových výhod daleko efektivněji než při přímém přenosu aplikace do cloudu. Výsledná úroveň efektivity se pak může velice přibližovat teoretické efektivitě vytvoření aplikace specificky pro cloud – a to bez masivních investic, které jsou pro vytvoření nativních aplikací nutné.
  • Migrace: Zpracování analýz, optimalizace a následná migrace budou zpravidla představovat velmi významné množství práce. Alokování architektů a vývojářů pro revizi aplikací, které byly dříve vytvořeny různými týmy v průběhu dlouhého časového období, může být příliš nákladné, což platí zejména v případě, že se jedná o řadu aplikací, které by měly být do cloudu převedeny.
  • Správa: Migrace nekončí převedením aplikací do cloudu, jelikož dalším významným požadavkem je efektivní provoz a správa cloudových aplikací po celou dobu jejich životního cyklu. To platí pro všechny aplikace, a navíc je nutné věnovat speciální pozornost aplikacím, které budou nabízeny jako SaaS. Pro tento typ aplikací musí být zajištěny funkce provozu a správy nad běžnou úroveň a poskytovat např. samoobslužné možnosti, správu tenantů, monitorování a měření využití zdrojů nebo rozhraní pro účtovací systémy. Správní a provozní funkce mohou být vyžadovány pro jednu aplikaci nebo i pro celé portfolio.
Obrázek níže demonstruje výhody a nevýhody jednotlivých metod:



Zpracováno podle článku v Arrow ECS E-magazine.


Jiří Bednář, 12. prosince 2018